Login:
Heslo:
 
Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Holešovská výzva > NAŠE CÍLE

NAŠE CÍLE

Rychlost.cz - poptávka připojení

 Klikni na obrázek

Slávek Popelka: Je nezbytné navázat na tradice Československých legií

-------------------------------------------------------------------

VAŽTE SLOVA, VAŽTE ČINY, VY, ČEŠTÍ POLITICI, HISTORIE SOUDÍ NEÚPROSNĚ

 

Jsme dnes svědky snah některých českých politiků, zavléci naši zemi do války na Ukrajině, proto jsme se tu dnes sešli, abychom řekli svoje rozhodné NE válce, ne válce naším jménem a ne válce s účastí našich vojáků.

Zaregistrovali jsme snad všichni, že se tu před pár dny u nás objevil francouzský prezident Emmanuel Macron, který hledá pár ochotných zemí, které jsou připraveny poslat své vojáky do víru války na Ukrajině. První, co člověku přijde na mysl, je to, proč jsme byli právě my tou první zemí, kam Macron vyrazil shánět ty svoje ochotné nohsledy pro válku, a to poté, co vyhlásil dne 26.2.2024 na válečném summitu v Paříži tu svoji doktrínu o nutnosti vyslat vojska evropských států na Ukrajinu. To snad vyhodnotil Macron to naše vedení státu jako to nejprodejnější, které on nejsnadněji přemluví, aby dali životy svých vojáků vsázku do této války, kterou Ukrajina nemůže vyhrát, a to ani kdyby se nakonec našlo pár ochotných zemí poslat svá vojska na Ukrajinu. Jak se ale zdá, tak český bohuželprezident Pavel zabral na toto Macronovo lákání ke vstupu na tuto nebezpečnou válečnou platformu a v zásadě vyslovil souhlas s vysláním našich vojáků do této války na Ukrajině.

Premiér Fiala má prozatím zdráhavější přístup, ale jak jste možná zaznamenali, byl náš Fiala pozván do Washingtonu na koberec v polovině dubna tohoto roku, takže veškerá překvapení jsou možná. A jak jsme se již mohli několikrát přesvědčit, tak Fiala nepatří mezi lidi, kteří se cítí vázáni tím, co jednou prohlásí. Stačí tu vzpomenout na ten jeho předvolební slib, že nebude zvyšovat daně v našem státě.

A protože už jsme tu před pár desítkami let měli jednoho svého Emanuela, kterému se sice nepodařilo zajistit, aby česká vojska šla bojovat na východní frontu za vítězství nacistických zbraní, ale ten tam alespoň poslal na východní frontu bojovat v uniformě SS svého syna, který tam padl. Můj námět tedy je, že by Pavel po vzoru našeho válečného Emana poslal jako předvoj nejdříve své dva syny do této války na Ukrajině?

Já bych se rád podíval do nedávné historie naší země, jak se v předvečer a během Druhé světové války vyrovnal náš národ s nebezpečím, stát se kolaboranty okupačních sil, a posloužit jejich zájmům, pokud se týká onoho známého „Drang nach Osten“.

A když už jsem vzpomenul toho francouzského Emmana, který nás tu navštívil nedávno, tak samozřejmě tato návštěva evokuje jedno datum, na které náš národ vzpomíná s bolestí v srdci, ano, bylo to datum 15.3.1938, kdy nás na základě Mnichovské dohody Francie a Velká Británie hodily do chřtánu fašistického Německa, a právě toho 15.3.1939 napochodovaly německé armády do naší země.

Pokud sem tedy přijížděl Macron právě v předvečer tohoto nechvalně známého data, tak by se slušelo Macronovi připomenout, jak svoji zradou v Mnichově otevřely tyto dvě země brány pekel. A v hlavě mám v této souvislosti otázku, připomenul prezident Pavel Macronovi Mnichovskou zradu a nabídl mu, že když už chce Macron někde zde pokládat nějaké kytky, že by se slušelo, aby to bylo na památku těch 360 tisíc československých obětí, které tu během 2. světové války zahynuli? Oběti války, jejímuž vzniku mohly Francie a Velká Británie snadno zabránit, jen kdyby chtěli a nebyly bývaly zbabělí.

Jsem si jist, že prezident Pavel o Mnichovské smlouvě a následné okupaci českých zemí před Macronem ani nepípnul, na stole bylo totiž jiné důležitější téma, a to další válečné dobrodružství s celosvětovým dopadem, a to na Ukrajině.

A když už jsem nakousl tu Druhou světovou válku, tak si tu zkusím odpovědět na otázku, zdali máme právo být hrdí na dědictví, které nám tu naši předkové svými činy z období Druhé světové války zanechali a nebo zdali se máme stydět za to, že naši předkové zradili svoji vlast a kolaborovali ochotně s nepřítelem a uvedli takto naši rodnou zem do hanby, za kterou se ještě my dnes musíme stydět.

Nejdříve začnu z té světlé strany. Podle mého názoru jsme my jako jeden z mála evropských národů vyšli z Druhé světové války se ctí a čistým štítem a nepošpinili jsme svoji národní čest spoluprací s nacistickým Německem. A to je hodně, čeho si máme vážit, kolik takových zemí bylo tenkrát v Evropě, které se neúčastnily války na straně našich odvěkých nepřátel, to je Germánů proti našim slovanským bratrům na východě, a nebo alespoň nevytvořily nějaké ty kolaborantské divize na podporu Hitlera pro jeho východní tažení? Ano, byli jsme jeden z mála evropských národů, kteří doslovně nezformovaly žádnou divizi na straně Německa pro východní a nebo západní frontu, aby tam bojovaly za vítězství německých zbraní. Naopak, naši vojáci bojovali na obou frontách, a to východní i západní frontě proti fašismu a přispěli tak k jeho porážce.

Z těch ostatních národů, z těch kolaborantských, co ty fašistické jednotky na svém území vytvořily a poslaly je bojovat na straně německých fašistů na východ, budu jmenovat: Nory, Francouze, Holanďany, Dány, Španěly, Belgičany, Finy, Rumuny, Italy, Maďary, a to nehovořím o lokajských zemích jako Estonsko, Lotyšsko a Litva, které se vyznamenali svou aktivní rolí v protižidovských pogromech, kdy někteří z těchto národů také působili jako dozorci a nebo kápové v koncentračních táborech, případně se z jejich příslušníků tvořily protipartyzánské jednotky, které bojovaly třeba v Bělorusku proti sovětským partyzánům. A když k tomu přidám Ukrajinu, tak každému je snad znám osud Banderovců, kteří stáli po většinu války na straně německých okupantů.

Já si při této příležitosti dovolím jednu osobní vzpomínku, kdy můj táta sloužil v roce 1938 jako voják základní služby na Podkarpatské Rusi, a říkal mi, že tam český voják po setmění nemohl vyjít z kasáren, protože by mu Ukrajinci uřízli hlavu. V té době tam žily na Podkarpatské Rusi v zásadě 4 národnosti, a to Rusíni, Ukrajinci, Poláci a Maďaři. Ti, kteří tzv. šli našim československým vojákům po krku, byli právě Ukrajinci, protože na Podkarpatskou Rus zasahovaly aktivity Banderovců z Ukrajiny. Pro Podkarpatskou Rus se ta Banderovská organizace jmenovala Sič a říkalo se těm, dnes bychom je nazvali teroristy, Sičovci.

Pokud se dnes někdo snaží zlehčoval zločiny Banderovců za Druhé světové války a po ní, tak se dopouští minimálně velké neúcty k našim vojákům, kteří na Podkarpatské Rusi s touto odnoží Banderovců těsně před rozpoutáním Druhé světové války bojovali. A pokud někdo pochybuje, že je dnes Bandera na Ukrajině znovu oslavován, mohu ho ujistit, že já sochu Banderu viděl v Kijevě již v roce 2010.

Zkrátka díky přízní osudu a díky zřejmě i rozvážné politice našeho zahraničního vedení státu, to je Beneše, a také díky v Evropě známé neválečné mentalitě našeho národa, jak říkával Hitler, že my Češi jsme holubičí povahy, tak díky těmto důvodům jsme nebyli zataženi do války Hitlera proti Slovanům, kde bychom vystupovali jako kolaborantský národ bojující na straně Germánů. Hitlera, také zřejmě z poučení z První světové války, strašila představa, kolik by našich vojáků přeběhlo na sovětskou stranu, kdyby je poslal na východní frontu, že by tam nakonec naši vojáci bojovali ve velkém počtu proti samotným Němcům.

Každému musí být přece jasné, že pokud bychom pomáhali Hitlerovi vyhrát Druhou světovou válku, jen bychom tím urychlili proces, kdy bychom v těch dobytčácích byli transportování do koncentračních táborů my sami, až bychom Germánům posloužili jako námezdní síla pro výrobu zbraní k jejich vítězství na východní frontě.

Takže vážení, když shrnu to, co jsem tu řekl, tak my jako národ můžeme být hrdí na to, že jsme toto období druhé světové války prošli, aniž bychom pošpinili svoji národní čest kolaborací s nacisty tak, jak tomu učinila většina evropských zemí. A všimněme si prosím, že dnes, opět ty samé země,

co tenkrát buď stály přímo na straně fašistů na východní frontě, a nebo alespoň podporovaly na svém území formováni jednotek pro válku na východě proti Sovětskému svazu, tak ti samí dnes stoji opět v jedné řadě a formují se pomalu do té Macronem žádané koalice ochotných, aby porazili Slovany na východě. Jenže tentokrát již v té řadě ochotných pronacistických kolaborantů můžeme stát i my, pokud tento náš národ neřekne své rozhodné NE veškerým snahám francouzského Macrona, se kterým souzní někteří naši politici, aby nás zatáhli do této války.

Takže, pokud se podařilo našim předkům, že jsem vyšli z této fašistické anabáze neumazáni špínou přímé kolaborací s fašismem, tak nás to jako národ tím více zavazuje, abychom nespadli do této nově formované pro-nacistické žumpy nyní. Je to naše společná odpovědnost k našim předkům, a i k našim budoucím generacím, abychom mohli říci, „A hrdý bud´ žes nezradil ....“.

Dovolte mi zde, abych zavzpomínal na jména některých těch, kteří u nás bojovali proti fašistům za druhé světové války a padli v boji. Byli to například: Kubiš, Opálka, Bublík, Valčík, Mirek Svoboda, syn generála Svobodu, kterého nacisté mlátili, aby z něho vymlátili informace o jeho kontaktech na odbojáře, ale nic z něho nevymlátili, a tento Mirek Svoboda zemřel v 18 letech v roce 1942 v Mauthausenu. Dále to byli Fučík, tři králové, za ženy Maruška Kudeříková a další. A buďme hrdi, že tu takoví lidé byli, a že je o kom učit ve škole jako příklad českého hrdinství, ale musíme hlídat, aby tato hrdost národa na naše hrdiny nepřekryla i na ty, co zradili svůj národ a kolaborovali s nacismem. A tak i na ty, kteří byli na druhé straně barikády a co kolaborovali s fašisty, je třeba jmenovitě ukázat jako na zavrženíhodné elementy.

Synonymem těch z druhé strany, byl Čurda, který zradil nejen své spolubojovníky z výsadku, ale prozradil i všechny ty rodiny, co mu poskytli v Čechám úkryt po jeho seskoku do ČR, a tím se vlastně dostalo Gestapo až k úkrytu parašutistů v kostele Svatého Cyrila, že to vymlátili z těch, co ty naše parašutisty ukrývali.

Takže událost atentátu na Heydricha je nejen příkladem hrdinství některých Čechů, ale je příkladem i zbabělosti a zrady některých z našeho národa.

Já bych zopakoval historická data z tohoto období tzv. Heydrichiády:

27.5.1942 atentát na HEYDRICHA

10.6.1942 vypálení Lidic

18.6. 1942 boj v kostele SV Cyrila a Metoděje

 

A ta 4. událost, kterou bych rád připomenul, ta se udála dne 3.7.1942, kdy se, vážení, sešlo na Václavském náměstí 200 tisíc Čechů a zvedali pravice v hitlerovském pozdravu, a těchto 200 tis,. Čechů se tam sešlo, aby vyjádřilo loajalitu Čechů k Třetí říši. Tuto demonstraci díkůvzdání Německu za okupaci českých zemí svolal samozřejmě symbol největšího kolaborantství v naší zemi s Němci, a to je ta zmíněná postava druhého Emanuela, tentokrát českého, Emanuela Moravce, kterému se říkalo český Quisling, to bylo jméno po celé Evropě známého norského kolaboranta.

Ano, to je to téma, o kterém já tu dnes mluvím, o cti a odvaze na jedné straně, a o zbabělosti a zradě na straně druhé.

A proč o tom mluvím právě dnes? Protože jsme možná dnes opět na rozcestí, kdy, buď se vydáme cestou míru a nebo podlehneme volání Macrona a půjdeme do války, která není naší válkou, a je to opět jen jedna z mnoha válek současného světového hegemona - USA za ovládání světa. A tomu by snad měli sloužit naši vojáci? Oni už ti naši vojáci USA posloužili v Iráku a v Afganistanu, ale to byla jen taková mírná předehra proti tomu, co by mělo přijít teď, kdyby naší vojáci měli stát na přání Macrona proti atomové velmoci.

Může tu někdo namítnout, že naši vojáci jdou bránit napadenou Ukrajinu, že Rusko je tu agresor, kterého je potřeba zastavit atd. Ano, o tomto nás přesvědčují ulhaná české média, ale je zde na místě připomenout známá fakta.

Ukrajina podepsala pakt neutrality v roce 1991 při rozpadu SSSR, a zde Ukrajina porušila svoje závazky vyplývající z této smlouvy a vyvinula a nadále vyvíjí úsilí, vstoupit do NATO, což je přímé porušení tohoto patku neutrality. To Ukrajina poslala své vojáky jako agresory do východních proruských teritorií, když se rusky mluvící lidé na teritoriích Doněcka a Luhanska nechtěli smířit s protiústavním fašistickým převratem v Kijevě. To Ukrajina bombardovala civilisty na Donbase, a zabili tímto bombardováním tisíce rusky mluvících civilistů žijících v těchto východních teritoriích. To Ukrajina podepsala smlouvu MINSK 1 a MINSK 2 a neměla nikdy v úmyslu plnit své povinností z této smlouvy vyplývající. To Ukrajina se nepoučila z našeho Mnichova a uvěřila západním státům, které jsou ji připraveni kdykoliv zradit, kdy se jim to bude hodit a to stylem, že jeden den s Ukrajinou podepíší smlouvu a druhý den ji poruší.

A co z toho vyplývá? Že Ukrajina je zodpovědná za to, co se dnes děje na východě Ukrajiny. To jsou nepopíratelná fakta, o kterých mohu mlčet, ale ne je změnit, a já o nich mlčet nehodlám.

A za tuto zemi mají jít umírat čeští vojáci? Napadá mě jako přiléhavé to jedno slovo z Krylovy - „Píseň neznámého vojína“, které je tu neslušné opakovat. Ne, čeští proradní politici, z českého území žádná česká marškumpačka, jak by řekl Švejk, na východ mašírovat nebude.

Takže co mi zbývá na závěr? Jen zvolat: „Slyšte vy vyslanci války: Černochová, Řehko, Pavle, Fialo, Lipavský a další, copak si neuvědomujete, že vás bude historie jednou soudit, a že vás může do kronik českého národa zapsat stejně černým písmem, jako je tam zapsán Eman Moravců? Vy se toho nebojíte? Máte na to už solidně našlápnuto, takže, važte svá slova a važte své činy, historie zapsaná do kronik bývá neúprosná“.

A to je naše úloha, lidu českého, hlídat čest a důstojnost tohoto našeho národa, aby nás všechny jednou kvůli pár zrádcům v našich řadách historie neodsoudila, a jak já říkám, aby se mi jednou nepřišli moji potomci vymočit na hrob za zbabělost, kterou jsem tu prokázal, když se u nás lámaly válečné ledy.

Miroslav Kelnar

 

 

Vrátit této zemi hrdost, prosperitu, svobodu. Obnovit náš průmysl, zemědělství, kvalitní školství, bezplatné zdravotnictví, Dám lidem práci a takový plat, aby z něho mohli normálně žít a ne jen přežívat. Vrátit do vlastnictví státu to co bylo ukradeno. Zabránit bankám v bezostyšném okrádání občanů, zavřít lichváře a další podvodníky parazitující na lidech kteří se dostali do finančních problémů. Přinutit politiky a kmotry aby prokázali původ svého majetku, nelegálně a v rozporu s dobrými mravy získaný majetek zestátnit a ještě mnoho dalšího co pomůže vrátit život obyvatel této země do normálního stavu... 

Očistit vedení policie, justice, státních úřadů a podniků od trafikantů,kmotrů, atp. dosazených stranickými sekretariáty,. Vrátit moc těm, kterým podle ústavy patří - to je lidem této země....

Kde na to vše vzít peníze? Kromě zabavení majetku politiků a kmotrů budeme požadovat, aby naší zemi Německo konečně zaplatilo válečné reparace. Tato částka postačí na rozběh ekonomiky a uhrazení státního dluhu..... Slávek Popelka  

-----------------------------------------------

 

Cesty mimo tělo

 
© www.holesovskavyzvasp.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma